Zhodnocení zasedání synodu při závěrečných bohoslužbách předsedou synodu Jiřím Gruberem

2. června 2013

Předseda synodu Jiří Gruber shrnul při slavnostních závěrečných bohoslužbách průběh jednání 3. zasedání 33. synodu ČCE:

Zhodnocení zasedání synodu při závěrečných bohoslužbách předsedou synodu Jiřím Gruberem
2. června 2013 - Zhodnocení zasedání synodu při závěrečných bohoslužbách předsedou synodu Jiřím Gruberem

„Synod měl před sebou řadu pravidelných úkolů: schvaluje zprávy o hospodaření, zprávy z různých oblastí církevní práce a služby, rozhoduje o celocírkevních sbírkách, výši odvodu do personálního fondu, o podporovaných místech atd. Synod také jako jediný může měnit a přijímat novely církevních řádů. Letos byla připravena velká změna církevních řádů, která by způsobila změny ve volebním období seniorátů, seniorátních výborů a staršovstev, ale tato změna nebyla přijata, protože vyžadovala dvoutřetinovou většinu, takže vše zůstává při starém.

Synod také volí řadu funkcionářů. Tentokrát jsme neměli mnoho práce. Jednak byl potvrzen bratr Martin Kocanda (vedoucí tajemník Ústřední církevní kanceláře ČCE) a byl také zvolen farář mládeže, kterým se stal bratr farář Pavel Jun. Náš synod, 3. zasedání, nemělo téma, ale de facto ho mělo. Bylo dáno celkovými okolnostmi a přijetím nového zákona o ukončení dosavadního způsobu státní podpory, a tím že se církev musí připravit na samofinancování. Zde musím poděkovat strategické komisi a členům synodní rady, že připravili rozsáhlý materiál, který byl přijat, a který půjde do sborů. Bude o něm možné diskutovat. Tento synod nic nerozhodl. Církev musí právě sama zespoda, ve svých sborech, staršovstvech a seniorátech, hledat řešení, kterému se nevyhneme. Bude to znamenat změnu struktury, bude to znamenat zvýšení obětavosti, případně další kroky.

Také jsme se zabývali postavením Diakonie, kde jsme pověřili dozorčí radu, aby promyslela nové možnosti, jak by se mohl utvářet vztah mezi církví a Diakonií, s tím, že předloží v příštím roce několik variant, jak by to bylo možné.

Dále měl synod před sebou velmi nesnadný úkol, a sice rozhodnout, zda je v tuto chvíli možné či nikoli prodat budovu – zdůrazňuji budovu – Evangelické teologické fakulty. Po delší diskuzi, kde zazněly argumenty obou stran, synod odsouhlasil, že synodní rada může tuto budovu prodat Univerzitě Karlově.

Dále se synod zabývá celou řadou návrhů. Těch návrhů, pro vaši představu, bylo asi 150. Možná i více. Úkolem předsednictva synodu je, aby vytvořila takovou atmosféru a klid na to, aby se mohlo v klidu a moudře rozhodnout, které návrhy přijmeme a pustíme do dalšího projednávání a usnášení, a které odmítneme. Věřím, že se to podařilo, a že členové synodu a poslanci vždy věděli, o čem hlasují.

Zvláštnost je ta, že jsme rozhodli, že příští zasedání synodu nebude v Praze. Už před lety jsme rozhodli, že bude na Moravě. A letos jsme rozhodli, že příští zasedání bude na Vsetíně. Od čtvrtka do neděle. Pointa tohoto rozhodnutí je ta, že chceme, aby se jednání synodu co nejvíce přiblížilo každodennímu životu církve, aby ty sbory, které jsou i tak daleko jako například na severní Moravě, věděli, že se synod koná, a věděli, o čem jedná. Máme v plánu, že v neděli, podobné takovéto shromáždění (jako ve sboru  Kobylisích), by bylo v okolních sborech Moravskoslezského seniorátu, a že poslanci z každého seniorátu by navštívili jeden konkrétní sbor a tam se podíleli na průběhu bohoslužeb a informovali podobným způsobem jako já teď centrálně vás.

Tak jako jsem 3. zasedání 33. synodu ve čtvrtek zahajoval, při bohoslužbách ve vinohradském sboru, tak ho nyní prohlašuji za ukončené.“

TN