Páteční dopoledne: rozsáhlá debata o soužití s LGBT lidmi v církvi

Celé páteční dopoledne bylo vyhrazeno diskuzi o tématu žehnání stejnopohlavním párům v církvi. Předseda komise pro rozhovor o soužití s LGBTQ lidmi v církvi Petr Pivoňka v úvodu předeslal, že tato komise má před sebou ještě nesplněné úkoly. Tím hlavním je podle něj vést rozhovory a zvát k nim. Věří proto, že činnost komise má smysl. Připomněl také nedávnou změnu legislativy ČR, podle níž bude od příštího roku zrušen institut registrovaného partnerství, který bude nově nahrazen partnerstvím. Bude zřejmě třeba na tyto změny reagovat i v církvi.

Členka synodní rady Simona Kopecká upozornila, že rozhovory ve sborech, které s výše jmenovanou komisí v minulosti absolvovala, ukázaly na rozdíly v porozumění Písmu. Řada členů církve také vůbec poprvé měla možnost osobně hovořit s gayem či lesbou.

„Nechápu souvislost LGBT s rasismem. V loňském roce bylo téma LGBT zařazeno i v brožurce o rasismu. Vlastně mě to uráží,“ uvedl žatecký farář Tomáš Pavelka. Zároveň by podle svých slov uvítal jmenovitý seznam kazatelů, kteří se k žehnání hlásí (a kteří ne), aby v tom byl přehled a zároveň, aby měli někteří možnost vyjádřit svůj nesouhlas. Jan Keřkovský upozornil, že ani případné odeslání do celocírkevního „kolečka“ nemění nic na platnosti loňského usnesení o možnosti žehnání stejnopohlavním párům, které bylo loni schváleno.

Roman Mazur uvedl, že respektuje loňské usnesení synodu s tím, že je vidět, že vyjadřuje většinový názor v církvi a ocenil, že myslí i na tu část církve, která tento názor nesdílí. Vyjádřil však přesvědčení, že toto usnesení spadá do oblasti církevního učení, které by měly být před hlasováním probrat jednotlivé senioráty i sbory. Loňský synod tedy podle jeho slov udělal procedurální chybu. Navrhl usnesení, v němž synod tuto chybu přizná a omluví se za ni. „Mám za to, že takto se s celou záležitostí vyrovnáme se ctí,“ uvedl.

Senior Západočeského seniorátu Martin T. Zikmund na synod dorazil z Heidelbergu, kde je v současné době na studijním pobytu. „V minulém roce jsme nad tématem LGBT strávili hodně času a dnes už na to není prostor. Vyplývají z toho ale dvě věci. Jednak že je naše církev rozdělená, jednak že by se žehnání stejnopohlavním párům měla odehrávat tam, kde k nim svolí farář i staršovstvo,“ uvedl.

Senior jihočeského seniorátu David Nečil podotkl, že podobně jako stejnopohlavní svazky nelze i řadu dalších věcí, které naše církev uznává, podepřít argumenty z Bible. „Lidé, kteří chtějí požehnat svému svazku, chtějí žít v dlouhodobém vztahu, věrnosti. To je něco, co bychom měli jako křesťané vítat,“ řekl.

Milan Přívratský vystoupil s návrhem na revokaci loňského usnesení synodu. Podle něj by případné umožnění žehnání stejnopohlavním párům mělo být v gesci jednotlivých farářů a staršovstev. „Delegováním pravomoci na sbory situaci odblokujeme,“ uvedl. „Nebudu nikdy dávat na sbor žádné nálepky, koho v něm preferujeme. Inkluzivní společenství je pro mě naprostou samozřejmostí,“ doplnil náměstek synodního seniora Ondřej Titěra.

„Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mám pocit, že to loňské usnesení bylo sice neplánované, ale nikoli unáhlené,“ řekl senior brněnského seniorátu Filip Keller. Podle něj zároveň usnesení nabízí otevřenost, která zohledňuje různé pohledy na problematiku LGBT lidí v církvi.

Vystoupila také navrhovatelka zmíněného loňského návrhu židenická farářka Radmila Včelná. „Je mi líto, že návrh rozpoutal v církvi takovou bouři. Přesto to nepovažuji za chybu,“ řekla. Nastínila, že s lidmi z LGBT komunity se setkává i ve svém sboru a připomněla, že žehnání stejnopohlavním párům je v naší církvi již dlouhodobou praxí. Zároveň je podle ní tematika LGBT věcí, u níž nelze najít konsenzus a měli bychom to akceptovat. „Ale je pro mě velmi důležité, abych mohla svým bratřím a sestrám z LGBTQ komunity říci, že naše církev to má tak, že je to na svobodném rozhodnutí jednotlivců a jejich odpovědnosti. Někde ta praxe možná je, jinde ne. Aby to bylo takto zřetelně formulováno. Odpověď, že jako církev stále jednáme a nemáme k tomu zatím žádné stanovisko, není přijatelná,“ upřesnila Včelná.

„Svět není neměnnný a ani naše poznání není neměnné,“ upozornil Zvonimír Šorm. Navrhl drobnou formulační změnu předloženého návrhu usnesení. Měl by z něj být vyňat obrat o tom, že názory na tuto problematiku jsou vůči sobě rovnocenné.

Simona Kopecká připomněla, které návrhy v minulosti šly či nešly do „kolečka“. Poukázala přitom na momenty, kdy církev přijala jedno celé vyznání, aniž by se k tomu vyjádřily sbory a senioráty. Běžně jsou takto přijímány liturgické formuláře, nebo se rozhodlo o možnosti vysluhování večeře Páně dětem. „Když církev řekne, že žehná stejnopohlavním párům, už není patrné, že část církve s tím nesouhlasí,“ uvedl Vlastislav Stejskal, senior a delegát moravskoslezského seniorátu. „Občas mám pocit, že lidé, kteří se drží Bible doslovněji, jsou dnes shazováni,“ řekl.

Delegátka mládeže Ema Pospíšilová přinesla do debaty pohled člena LGBT komunity. „Pro queer člověka bylo dění v České republice za posledních 365 dní velmi náročné,“ podotkla. Poděkovala všem synodálům, kteří v loňské ožehavé debatě zůstali věcní a zdrželi se osobních výpadů vůči lidem s opačným názorem. Také ocenila tematický web a kultivovanou debatu.

Do debaty se zapojil také synodní senior Pavel Pokorný: „Byl bych rád, kdyby se nám podařilo udržet vzájemný respekt k oběma názorovým skupinám v církvi. Chtěl bych, aby byli respektováni ti, kteří na základě své víry a vnímání evangelia žehnat chtějí.“

Uherskohradištský farář Michal Vogl ocenil, že debata, která se od minulého synodu v církvi vedla, je kultivovaná. Loňské usnesení považuje za naprosto dostatečné a vyhovující. Naopak podle Tomáše Pavelky se tolerancí homosexuality a legitimizací pohlavního styku mezi stejnopohlavními osobami vrací společnost do antiky. Martin Zikmund ocenil lednovou debatu o problematice LGBT lidí v církvi, kterou uspořádala církev. „Budu rád, když podobné debaty budou nadále pokračovat,“ doplnil.

Právní poradce synodu Adam Csukás nabídl jiný pohled na ustanovení § 28 odst. 6 Církevního zřízení (otázka učení církve, tedy toho, co nutně musí jít k vyjádření seniorátů a farních sborů). „Když si s nějakým ustanovením nevím rady, snažím se dopídit, jak se do řádů dostalo, jaký byl úmysl zákonodárce (totiž synodu).“ V Církevním zřízení z roku 1892 nalezneme pravomoc synodu rozhodovat – v tomto pořadí – o církevním zákonodárství a „o otázkách učení církve, jako o připuštění zpěvníků, katechismů a učebnic náboženských pro konfirmandy (katechumeny) jakož i agend; dále o otázkách řádu bohoslužebného a liturgie; stanoviti revers pro faráře, upraviti předpisy o církevním přijímání přestupujících, ustanovovati církevní slavnostní dny“. Když se podíváme do § 28 odst. 6 v současném znění, ještě i to pořadí je stejné! „Ve zřízení z r. 1922 se vysvětlení učení vypouští, avšak k pravomoci synodu rozhodovat o církevním zákonodárství se doplňuje: ‚jsou-li návrhy synodního výboru větší důležitosti, musí býti dříve zaslány všem sborům a seniorátům k projednání‘ – a to je zárodek našeho církevního ‚kolečka‘.“ Ve zřízení z roku 1954 se do § 28 odst. 6 doplňuje i vyznání – myšleno a. v. a h. v., protože rozhodovat o vyznání církve znamená v dobovém kontextu rozhodovat o identitě církve (v r. 1947 se synod po třech desetiletí opětovně přihlásil k a. v. a h. v., což bylo tehdy v živé paměti), nejde o jednotlivosti vyznání (či učení) církve, ale o vyznání jako text, k němuž se církev může přihlásit. „A zároveň se doplňuje kolečko i u pravomoci rozhodovat o otázkách učení a bohoslužebného řádu. A už jsme doma. Takto jsme se totiž dostali od pravomoci synodu rozhodovat bez kolečka o učebnicích pro konfirmandy v CZ 1892 ke kolečku při rozhodování o žehnání svazkům osob stejného pohlaví, protože stále mechanicky přejímáme pojem ‚učení‘ ve smyslu 19. století,“ doplňuje Csukás.

Delegát mládeže Jakub Němec hovořil o předsudcích. Podle něj o spoustě věcí máme jakýsi předběžný úsudek, tak funguje naše hlava. Situaci ohledně LGBT připodpobnil k situaci v covidové pandemii, která přinesla akutní potřebu zabývat se digitalizací církve a jejím zapojením do praxe.

Otázka žehnání stejnopohlavním párům poukázala podle poličského faráře Jiřího Tenglera na znepokojivou situaci v církvi. „Ukazuje se, že jsou v církvi dva tábory. První konstatuje, že je skupina, která žehná a skupina, která nežehná a je to tak v pořádku, mohou spolu existovat. Druhý tábor naopak usiluje o jednotu v tom, že žehnat nebudeme vůbec.“

Zpravodaj právní komise synodu Jan Keřkovský připomněl změnu legislativy. Poprosil právního poradce Adama Csukáse o osvětlení toho, jaké to bude mít pro církev konsekvence. Csukás vysvětlil, že Evangelická církev patří mezi náboženské společnosti, které by mohly „asistovat při uzavírání partnerství“. K tomu se bude muset synod vztáhnout. Právní komise připravila dva návrhy: první reflektuje změnu státní legislativy a zanáší ji do našich řádů, ale neumožňuje kazatelům partnerské svazky jménem ČCE uzavírat. Druhý návrh kromě toho, že reflektuje legislativní změny navíc umožňuje v ČCE partnerství uzavírat. Nehledě na to, vyzval Csukás, aby synod nejprve vydal jednoznačné stanovisko k tomu, je-li žehnání stejnopohlavním párům otázkou věroučnou, či nikoliv. 

Jiří Bureš uvedl, že odeslání loňského usnesení „do kolečka“ by jej zpochybnilo či snížilo jeho vážnost. „Je tu skupina lidí, kteří potřebují podporu. Nejde o věc učení církve, jedná se o pastorační podporu určité minoritní skupiny lidí,“ řekl.

Synod schválil výši odvodů do Personálního fondu pro příští roky, na stole je také transformace Jeronýmovy jednoty

Po vyčerpání rozpravy k otázce LGBT ještě zbývá čas, a tak se synod věnoval dalšímu programu. Na řadu přichází hospodářské věci.

Ředitel ústřední církevní kanceláře Martin Balcar apeloval na důslednější zavádění tržního nájemného, které má být jedním z významných finančních zdrojů provozu církve, resp. sborů. 

Vedoucí ekonomického oddělení ÚCK Věra Štulcová představila finanční toky v rámci církve a využití finančních zdrojů povšechného sboru. Upozornila, že církev má stále ještě výrazné příjmy od státu, které se ročně pohybují v desítkách milionů korun. Vyzvala synodály, aby zlepšili svůj přehled ohledně hospodaření církve: „Schvalujete rozpočet povšechného sboru, je proto nezbytné, abyste se v těchto věcech orientovali,“ apelovala.

Jiří Bureš žádal o vysvětlení některých položek z tisku 13, který se týká finančních zdrojů pro rozpočet, zejména jak jsou do něj zapracovány výnosy investičních fondů. Podle usnesení minulých synodů by měly tyto výnosy sloužit k tomu, aby sbory byly uchráněny neúměrného zvyšování odvodů. Synodní kurátor Jiří Schneider vysvětlil, jak se výhledy finančních toků do budoucna propočítávají. Do těchto procesů naneštěstí vstupuje mnoho neznámých, jako je výše inflace, celospolečenské změny, válka a podobně.

Synodálové schválili zprávu Jeronýmovy jednoty, zprávu správní rady Personálního fondu, zprávu investičního výboru i zprávu revizorů hospodaření povšechného sboru. Také byla schválena účetní závěrka za rok 2023. V dalším hlasování synod schválil předložený návrh rozpočtu povšechného sboru pro rok 2024. Byly schváleny celocírkevní repartice (rozpočítané dle stávajícího poměru na senioráty) pro rok 2025 ve výši 8 mil. Kč. Dále synod přijal usnesení o celocírkevních sbírkách pro rok 2025. Celkově je jich devět, mezi nimi např. sbírka na církevní tisk, bohoslovce či Evangelickou akademii.

Synod schválil závaznou výši odvodu do Personálního fondu za plný kazatelský úvazek na rok 2026 ve výši 460 000 Kč, přičemž paušální část odvodu činí 370 000 Kč a základ pro výpočet poměrné části odvodu činí 90 000 Kč.  V letech 2027, 2028 a 2029 by měla výše odvodů za plný úvazek kazatele odpovídat 530 000 Kč, 590 000 Kč a 650 000 Kč. Na vědomí pak synod vzal ilustrativní výhled výše odvodů pro roky 2030–2033.

Jednalo se také o transformaci Jeronýmovy jednoty. Jiří Schneider návrh okomentoval. Podle něj výnosy sbírek klesají, výrazně se do propadu propisuje i inlace. Výsledkem je nedostatečné množství financí pro potřebné rekonstrukce nemovitostí. „V souvislosti s tím musíme hovořit o celocírkevní solidaritě. Musíme zvýšit atraktivitu Jeronýmovy jednoty. A s tím souvisí předkládaný návrh. Jedna z variant je vytvořit analogicky k personálnímu fondu i fond nemovitostní,“ vysvětlil. Jeronýmova jednota by s vytvořením Nemovitostního fondu zanikla. Taková změna by vyžadovala úpravu Církevního zřízení, stejně jako druhá předkládaná varianta, která by neměnila zakotvení Jeronýmovy jednoty ve správě církve, ale pouze obsah a některé procedury fungování. Název by byl kvůli jasnosti rozšířen na „Jeronýmova jednota – nemovitostní fond“. Letošní synod ještě o osudu Jeronýmovy jednoty nerozhodne, vzal však předložené varianty na vědomí a uložil synodní radě, aby zahájila řízení o změně Církevního zřízení.

Synodály pozdravila prezidentka švýcarské reformované církve

Na závěr tohoto jednacího bloku vystoupila Rita Famos, prezidentka Reformované evangelické církve ve Švýcarsku. „Naše církve spojuje dlouhodobý vztah. Právě v loňském roce se při mnoha konfirmačních bohoslužbách ve Švýcarsku sbíralo na společenskou místnost v rekreačním táboře Jana Amose Komenského. Krásná akce propojení našich církví,“ připomněla.

Zmínila také probíhající válku na Ukrajině a úkol církve usilovat o mír. „Pravý mír nakonec přichází od Boha a že On má možnosti, které my nevidíme. V této souvislosti je dobré, tváří v tvář bezmoci, která nás obklopuje, ale i všem analýzám a dobrým návrhům, prostě složit ruce do klína, mlčet a modlit se: za mír.“

V závěru své promluvy uvedla, že od poslední návštěvy zástupce naší církve ve Švýcarsku uplynulo už dvacet let. „Proto je nejvyšší čas, abyste byli brzy i našimi hosty, a tímto vás srdečně zvu k účasti na jednom z našich synodů v příštím roce,“ zakončila. Synodní radě a předsednictvu předala drobné dary v podobě svíček a sladkostí ze Švýcarska.